Vyberte stránku

Alter ego

 

„… nejprve musíš vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře.“
Antoine de Saint-Exupéry

CESTOVATEL

„Je to nebezpečný podnik vykročit ze dveří…“ napsal ve své knize „Pán prstenů“ J.R.R. Tolkein a nemyslím, že měl na mysli zrovna fyzické nebezpečí.

Rád vykračuji ze dveří. Znova a znova. Někdy jen tak říkajíc „za humna“ do luhů českých, jindy dál. Bez cestovky, jen s batohem. Někdy sám, jindy s malou skupinou kamarádů.

Někdy nemůžu dospat, mám cestovní horečku a už už abych byl na cestě. Jindy se mi nechce. Potom mě napadá spousta důvodů proč je skvělý nápad zůstat doma na zadku. A když jsem  tohle mámení (podložené pádnými argumenty) překonal čekalo mě  něco úžasného. Něco, co mě umožnilo vidět věci jinak, přehodnotit některé své postoje, myšlenky, názory…

Spousta lidí napsalo spoustu slov na téma proč cestovat. Někteří upřímně, jiný jako marketingový text s cílem něco prodat.

Já cestuji proto, že mě cestování rozšiřuje obzory, tříbí myšlenky a činí tak spokojenějším a lepším člověkem.

Mořeplavec

Miluji moře

Slaný vítr ve tváři a tu radost, když se opře do plachet a celá loď ožije. Až se občas zdá, jakoby radostí poskočila. Jakoby se nemohla dočkat až se rozletí k obzoru po nekončené ploše. Jakoby moře, oceán byl stvořen jen proto, abychom mohli plout.

Moře je jako živá bytost. Někdy k uzoufání klidné, jindy nevyzpytatelné, bouřlivé. Někdy laskavé a konejšivé jindy cynické, nemilosrdné.
K moři, k plavbě po moři mě vlastně přivedla četba. Jako malý jsem s baterkou pod peřinou četl knihy jako „Plavčíci kapitána Bontekoa“ nebo „Vlaštovky a Amazonky“ a snil o plavbách. Ne o dalekých zemích nebo neznámých pevninách (no, i když vlastně také), ale hlavně o plavbě, o dobrodružství na moři. O tom, jaké to je obeplout Mys Horn nebo Mys Dobré naděje.

Později jsme s kamarádem brázdili „sladké vody“ na malé dřevěné plachetnici, pirátovi. A odtud již vedla cesta na moře.
Jsem kapitán. Yachtmaster, nebo skipper chcete-li. Mám licencí „B“ – mořská plavba a můžu vést jachtu po moři až 200 nm od pobřeží. A ohromě mě to baví. Se vším co k tomu patří.

Často ve své profesní praxi slýchám přirovnání k moři, plavbě, navigaci, k plachetnici… Hlavně od lidí, kteří o tom jen málo vědí. Od těch, kteří nepochopili…

Chcete pochopit podstatu?

Ozvěte se – vezmu vás na moře!

Fotograf

Cvakal nebo lovec beze zbraní – jak chcete.
Začal jsem fotit jako malý kluk. Dostal jsem – tuším že k vánocům – fotoaparát VILIA Triplet 69-3 4/40.  Fotil jsem tenkrát na černobílé filmy. Nevím jestli pro mě byl větší zážitek vlastní focení, nebo ty chvíle v temné komoře, kdy jsem exponoval fotopapír na zvětšováku a ponořil ho do vývojky. Ty okamžiky, kdy se před očima začala objevovat fotografie.
Magie. Byla to čirá magie.
Vím, vím, mnozí už teď říkají, že se přeci nejedná o nic tak světoborného. Jen nepříliš komplikovaný chemický proces  kolem halogenidu stříbrného. Určitě mají pravdu. Přesto ty okamžiky, kdy jsem seděl v kuchyni – improvizované temné komoře, přes okno byla pověšená tlustá deka a nad miskou s vývojkou a ustalovačem svítila červená žárovka, ty vteřiny, kdy se na bílém papíru začal objevovat obrázek jsou někde hluboko ve mě.
Jak šel čas, postupně se měnila technika i já skončil u digitální fotografie. Očekávání, těšení se, nahradil okamžitý náhled (supr to věc – hnedle vidíte co jste vyfotili, jestli to je ono….), 32 políček kinofilmu nahradily Gb paměťových karet, temnou komoru software.  Dnes už nesedím při slabém červeném světle v temné kuchyni, už se zatajeným dechem nečekám co se objeví.
Dnes sedím před monitorem. Umím věci, o kterých se mi nesnilo. A vznikají fotky které někomu berou dech a jinému nezapadnou do vkusu.
Jen to kouzlo okamžiku se někam vytratilo.

+420 602 462 635
petr@petr-zeman.cz

Autory fotografií na této stránce jsou Dagmar Franková (1,2 a 3) a Vladimír Kampík (4)